Fytoterapie jako moderní medicína

Je nezbytné definovat roli léčivých bylin v moderní medicíně. Nejsnazším způsobem je ohlédnout se zpět do minulosti, kdy nastaly podobné situace. Asi 1000 let před naším letopočtem Asclepios z Thessaly, jeden z největších lékařů starověku, o použití léčebných nástrojů napsal:

"Nejprve slovo. Pak rostlinu. Nůž až nakonec.".

Rostlinná léčiva by měla být použita ještě před použitím silných chemoterapeutických látek a rozhodně před chirurgickým zákrokem. Nejprve by měly být využity všechny neinvazivní metody, které má moderní medicína k dispozici.

Někdo může mít pocit, že byly opomenuty hydroterapie nebo správná dieta. Již od starověku se však používaly bylinné koupele a dieta obvykle obsahovala rostlinné produkty.

Je však třeba zdůraznit, že na prvním místě lékařské praxe by mělo být slovo. Slovo je psychologickým lékem, který má důležitý léčebný účinek. Moderní psychosomatická medicína tuto starověkou pravdu potvrdila. "Slovo" vyslovené správným způsobem je mocnější silou, než si materialistický svět dokáže připustit.

Pokud dochází k dialogu mezi pacientem a lékařem a pokud jsou použity léčivé byliny a další rostlinná léčiva, pacient se může nejen uzdravit, ale především si své zdraví udržet. 

Specializovaní lékaři význam psychosomatické medicíny dosud podceňují.

Léčivé byliny a rostlinná léčiva představují oblast, v níž se dotýkáme hranic vědeckého a lékařského poznání. Švédský botanik a lékař Linnaeus (Linné) napsal neobvyklou knihu "Philosophia botanica". Sám se zabýval studiem léčivých bylin a rostlin. Podle jeho názoru studium života rostlin nám pomáhá hlouběji pochopit, že člověk je nedílnou součástí přírody a je podřízen jejím zákonům. 

Čím více budeme usilovat o ovládnutí přírody, místo abychom v ní hledali své místo, tím více budeme překračovat její hranice a ohrožovat její existenci i sami sebe.

Pozorovat růst rostlin podle jejich vlastních zákonů, sledovat vývoj květů a plodů, je skutečně neocenitelnou a vždy novou zkušeností. Jako lidé si potřebujeme zachovat tento "naivní" postoj ke světu, potřebujeme vnímat harmonii celku a jeho částí. Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že rostlina jako předmět našeho výzkumu je živým organismem, organickou substancí, která se řídí svými vlastními zákony a proto je mnohem obtížnější ji analyzovat než minerály a chemické sloučeniny.

Bylinářská medicína se stala samostatným oborem poznání, výzkumu a výuky, který již nelze nadále ignorovat. 

Vyžaduje specifické znalosti a specifickou výuku a proto nemůže být jen okrajovým tématem lékařské výuky.

Přitom nejde o žádný "návrat k přírodě", jaký zamýšlel Jean Jacques Rousseau. Musíme nadále využívat nástrojů a vymožeností moderní medicíny, ale nesmíme se nechat ovládat technologií. Cílem je nalézt střední cestu, vyvinout novou "materia medica", která by využívala nejen výsledků moderní vědy a technologie, ale také zkušeností a znalostí našich předků. Fytoterapie může být jedním z takových prostředníků. 

Avšak prvním naším úkolem je správné a dostatečné pochopení léčivých bylin a jejich účinků.

Fytoterapie musí být plně v souladu s moderní biochemií, molekulární biologií, farmakologií a klinickou praxí, nesmí se stavět proti nim. Pokud budeme soustavně uplatňovat tento přístup v našem výzkumu a výuce, můžeme dosáhnout dalšího významného pokroku v moderní medicíně tak, aby se tato medicína znovu přiblížila lidem.