Pojem "lidová medicína" (často pohrdavě používaný "ortodoxními" lékaři) rozhodně není synonymem humbuku, podvodu, šarlatánství a mastičkářství. Označuje znalosti použití bylin a přírodních léčiv, získávané a shromážděné mnoha generacemi po staletí. Jednou z funkcí moderní vědy musí být zachránit tento poklad lidové moudrosti, oprostit jej od mystických konceptů a uvést jej do kontextu moderní medicíny.

Bylinářská medicína, nebo přesněji fytoterapie, je vědeckým oborem, který studuje a používá bylinná léčiva pro léčení různých onemocnění. Proto studuje všechny lékařsky využitelné byliny a rostliny od rostlin se mocným účinkem, jako je rulík zlomocný nebo durman, až po rostliny s jemným účinkem, jako je heřmánek nebo máta peprná.

Je vhodné poznamenat, že rostliny s jemným účinkem nejsou méně účinné, pouze jejich působení není tak fyziologicky mocné, jako například injekce digitoxinu z rostliny [Digitalis purpurea] nebo strofantinu z rostliny [Strophantus gratus]. "Jemné" působení také neznamená, že tyto rostliny nemohou mít toxické důsledky, pokud jsou užívány v neuváženém množství nebo po příliš dlouhou dobu. 

Historie

Bylinářská medicína od starověkého "herbalismu" urazila velmi dlouhý kus cesty. Studium použití léčivých bylin se stalo od druhé poloviny 20. století vědeckým oborem, stejně uznávaným, jako chemoterapie, hydroterapie, elektroterapie a další. Znalost léčivých bylin a jejich použití se rozvíjela od starověku. Bylinářskou medicínou se zabýval například egyptský lékař a kněz Imhotep, jehož pozůstatky byly nalezeny v pyramidě v Sakkaře, Galén, který byl osobním lékařem římského císaře Marca Aurelia nebo později Paracelsus (Theophrastus Bombastus von Hohenheim), Hildegarda z Bingenu a další autoři velkých herbářů středověku.

Rozvoj chemie a biochemie od 2. poloviny 20. století otevřel ohromné možnosti experimentální farmakologii a vedl k výrobě syntetických léků. Tradiční bylinářské znalosti léčivých bylin byly zatlačeny do pozadí. Biochemie a farmakologie se pomocí metod moderní fyziologie soustředily na účinky léků, které lze změřit za experimentálních podmínek a statisticky vyhodnotit. Složení fyziologicky aktivních látek a sloučenin lze s využitím vyspělých technologií přesně analyzovat a jejich účinky lze zkoumat na množstvích několika miligramů.

Přírodní látky a čisté látky

Řada přírodních látek byla syntetizována v laboratoři, což přispělo k dalšímu rozvoji farmaceutického průmyslu. Díky tomuto vývoji se podařilo objasnit fyziologické účinky mnoha známých léčivých bylin a bezpochyby bylo dosaženo ve fytoterapii velkého pokroku. Tento nový přístup umožnil, aby bylinářská medicína byla zkoumána vědeckými metodami. Podařilo se izolovat řadu biologicky aktivních sloučenin v léčivých bylinách a stanovit jejich přesné chemické složení. Tento vývoj přispěl k modernímu rozvoji bylinářské medicíny, včetně nových postupů výroby standardních fytofarmak. Farmaceutický průmysl k tomuto vývoji významně přispěl.

Více než 50 procent pacientů v případě onemocnění dává přednost léčivým bylinám nebo bylinným léčivům. Pouze asi 20 procent pacientů je přesvědčeno, že syntetická léčiva jsou účinnější nebo vhodnější. Je zřejmé, že léčivé byliny jsou považovány za bližší k přírodě než syntetické léky, a proto bližší člověku. 

Úkolem fytofarmakologie je vyvinout metody pro analýzu a hodnocení složitých účinků léčivých bylin a jejich směsí. Účinek některých léčivých bylin se projevuje pouze ve vyvážených směsích s jinými bylinami, které samostatně žádný viditelný aktivní účinek nemají. Účinek některých směsí bylin se projevuje až po dostatečně dlouhé době užívání nebo nějak závisí na zdravotním stavu pacienta, dokonce včetně jeho psychického a emocionálního stavu.

Fytofarmakologie na rozdíl od farmakologie proto vyžaduje značně odlišné metody, které nespočívají v izolaci a analýze čistých sloučenin. Léčivé byliny je nutné zkoumat jako celistvé přírodní produkty složené z mnoha komponent a látek, které působí společně. Fytofarmakologie by se měla mimo jiné věnovat také studiu mnoha bylinných elixírů, mastí, lektvarů nebo čajů, které tradiční bylináři vyrábějí. Většina z nich je složena z deseti, dvaceti nebo ještě více různých léčivých bylin. Jejich složení a množství vycházejí z dávných receptur (OK Alfa +). Teprve dnes lze vědecky analyzovat a studovat bylinné směsi, jejichž receptury vznikly na základě praktické zkušenosti. 

Terminologie

Pojem "fytoterapie" je mezinárodně přijatelným názvem pro bylinářskou medicínu a má jasný a nezavádějící význam. Nedávno o téměř zapomenutá bylinná léčiva začal vzrůstat zájem. Jedním z důvodů je úspěšná vědecká analýza, identifikace a izolace účinných látek z těchto léčiv díky technologickému pokroku. Data získaná biochemickými analýzami a klinickými testy často potvrdila dávné empirické zkušenosti, které byly až dosud přehlíženy.

Fytoterapie je medicína, která používá celé rostliny nebo jejich části. Sama sebe považuje za dar přírody, k němuž se obracíme díky jeho přírodní přirozenosti jako k prvnímu léku.

Generace před námi tento dar využívaly, získaly zkušenosti a chránily jej jako historický poklad, jako nástroj léčení.

Nezávislé průzkumy opakovaně dokazují, že lidé přes veškerý pokrok farmaceutického průmyslu mají mnohem větší důvěru v léčivé byliny než v syntetické léky.

Fytoterapie může pomoci, aby se moderní lékaři příliš nevzdálili od svého poslání lékaře.